bujet
[bujet]
(3. j. bují, 3. mn. bují, bujejí, čin. bujel, podst. jm. bujení)
sloveso nedokonavé
(co bují kde; ~)
1.
(o rostlinách, o houbách ap.)
bujně, nekontrolovaně a rychle růst, rozrůstat se:
Mezi pražci bují plevel.
V koupelně bujela plíseň.
Škodlivé buňky mohou bujet a tvořit nádory.
podst. jm. Teplé počasí napomáhá bujení sinic.
2.
(zprav. o negativních jevech)
vyskytovat se ve stále větší míře, intenzitě syn. rozmáhat se, šířit se:
V zemi bují korupce.
Mezi žáky bujela šikana.
Ve městě bujela kriminalita.
Za komunistů prý bylo nepřiměřeně mnoho úředníků a bujela byrokracie.
podst. jm. Prohibice mívá za následek bujení černého trhu.
podstatné jméno → i bujení
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bujet]
(3. j. bují, 3. mn. bují, bujejí, čin. bujel, podst. jm. bujení)
sloveso nedokonavé
(co bují kde; ~)
1.
(o rostlinách, o houbách ap.)
bujně, nekontrolovaně a rychle růst, rozrůstat se:
Mezi pražci bují plevel.
V koupelně bujela plíseň.
Škodlivé buňky mohou bujet a tvořit nádory.
podst. jm. Teplé počasí napomáhá bujení sinic.
2.
(zprav. o negativních jevech)
vyskytovat se ve stále větší míře, intenzitě syn. rozmáhat se, šířit se:
V zemi bují korupce.
Mezi žáky bujela šikana.
Ve městě bujela kriminalita.
Za komunistů prý bylo nepřiměřeně mnoho úředníků a bujela byrokracie.
podst. jm. Prohibice mívá za následek bujení černého trhu.
podstatné jméno → i bujení
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)