budič
[buďɪč]
(2. j. -če)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
co vyvolává vznik nějakého jevu, stavu, pocitu ap.:
Aperitiv má funkci budiče chutí.
Kofein účinkuje jako budič energie.
2. eltech.
zdroj stejnosměrného proudu, který vytváří magnetický tok v točivých elektrických strojích:
budič generátoru
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[buďɪč]
(2. j. -če)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
co vyvolává vznik nějakého jevu, stavu, pocitu ap.:
Aperitiv má funkci budiče chutí.
Kofein účinkuje jako budič energie.
2. eltech.
zdroj stejnosměrného proudu, který vytváří magnetický tok v točivých elektrických strojích:
budič generátoru
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)