budižkničemu I
[buďɪškňɪčemu]
(v j. č. častěji neskl., 2. j. i -my, 3., 6. j. i -movi, 1. mn. -mové, 2. mn. -mů)
podstatné jméno rodu mužského životného
hanlivé
zřídka budižkničemu I
[buďɪškňɪčemu]
(neskl.)
podstatné jméno rodu středního
hanlivé
kdo nic neumí, k ničemu se nehodí, neschopný, neužitečný člověk:
neschopný budižkničemu, hloupí budižkničemové
Nebyl žádné budižkničemu.
Jste sbírka budižkničemů.
► budižkničemu II
[buďɪškňɪčemu]
(v j. č. neskl., 1. mn. -my, 2. mn. -m)
podstatné jméno rodu ženského
Kdo by mohl mít rád takovou budižkničemu?
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[buďɪškňɪčemu]
(v j. č. častěji neskl., 2. j. i -my, 3., 6. j. i -movi, 1. mn. -mové, 2. mn. -mů)
podstatné jméno rodu mužského životného
hanlivé
zřídka budižkničemu I
[buďɪškňɪčemu]
(neskl.)
podstatné jméno rodu středního
hanlivé
kdo nic neumí, k ničemu se nehodí, neschopný, neužitečný člověk:
neschopný budižkničemu, hloupí budižkničemové
Nebyl žádné budižkničemu.
Jste sbírka budižkničemů.
► budižkničemu II
[buďɪškňɪčemu]
(v j. č. neskl., 1. mn. -my, 2. mn. -m)
podstatné jméno rodu ženského
Kdo by mohl mít rád takovou budižkničemu?
Poznámka Přechýlená podoba budižkničemu v ženském rodě se používá jen velmi zřídka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)