budík
[buďiːk]
(2. j. -íku, -íka, 4. j. -ík, živ. -íka, 6. j. -íku, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
zařízení k buzení (u hodin, hodinek, mobilu ap.) • hodiny s takovým zařízením:
digitální / mechanický budík
tikající budík
rádio s budíkem
natáhnout budík, nařídit si budíka
Probudilo mě zvonění budíku.
Dala si budíka na šestou.
2. kolokviální
malý elektrický přístroj s vlastním zdrojem energie, zajišťující dostatečný srdeční rytmus syn. kardiostimulátor, pacemaker:
Mám nový budík a srdíčko šlape jedna radost.
Měl jsem nízký tep, a lékaři mi proto voperovali budíka.
zdrobnělé → budíček
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[buďiːk]
(2. j. -íku, -íka, 4. j. -ík, živ. -íka, 6. j. -íku, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
zařízení k buzení (u hodin, hodinek, mobilu ap.) • hodiny s takovým zařízením:
digitální / mechanický budík
tikající budík
rádio s budíkem
natáhnout budík, nařídit si budíka
Probudilo mě zvonění budíku.
Dala si budíka na šestou.
2. kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
malý elektrický přístroj s vlastním zdrojem energie, zajišťující dostatečný srdeční rytmus syn. kardiostimulátor, pacemaker:
Mám nový budík a srdíčko šlape jedna radost.
Měl jsem nízký tep, a lékaři mi proto voperovali budíka.
zdrobnělé → budíček
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)