budíček
[buďiːček]
(2. j. -čku, 6. j. -čku, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
budík 1 (zařízení):
cestovní budíček
2.
zvukový signál k probuzení nebo vstávání • čas probuzení, doba vstávání:
táborový budíček
troubit / vybubnovat budíček
Vstávat, budíček!
Byl vzhůru už před budíčkem.
Zítra nás čeká časný budíček.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[buďiːček]
(2. j. -čku, 6. j. -čku, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
budík 1 (zařízení):
cestovní budíček
2.
zvukový signál k probuzení nebo vstávání • čas probuzení, doba vstávání:
táborový budíček
troubit / vybubnovat budíček
Vstávat, budíček!
Byl vzhůru už před budíčkem.
Zítra nás čeká časný budíček.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)