bubínek
[bubiːnek]
(2. j. -nku, 6. j. -nku, 6. mn. -ncích, -nkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
buben 1 (hudební nástroj):
hrát na bubínky
Udával tempo pomocí bubínku.
Tančila za zvuku bubínků.
Bubnoval paličkou do bubínku.
2. anatomie
poloprůhledná blána oddělující zvukovod a dutinu středního ucha:
protržení ušního bubínku
3.
zařízení nebo část stroje mající tvar válce syn. buben 2:
navíjecí bubínek vleku
4.
otáčivý zásobník na náboje, který je součástí některých palných zbraní:
bubínek revolveru
bubínek na osm nábojů
vložit náboj do bubínku
Roztočil bubínek a zmáčkl spoušť.
5.
malá litinová kamna válcového tvaru syn. bubínková kamna, bubínková kamínka:
rozžhavený / rozpálený bubínek
Přiložila do bubínku polínka a zavřela dvířka.
6.
kulatý rámeček sloužící jako pomůcka k vyšívání:
vyšívací bubínek
Vyšívá raději na bubínku než na rámu.
◊ málem mi praskly bubínky
něco bylo nepříjemně až nebezpečně hlasité:
Zařval tak, že mi málem praskly bubínky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bubiːnek]
(2. j. -nku, 6. j. -nku, 6. mn. -ncích, -nkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
buben 1 (hudební nástroj):
hrát na bubínky
Udával tempo pomocí bubínku.
Tančila za zvuku bubínků.
Bubnoval paličkou do bubínku.
2. anatomie
poloprůhledná blána oddělující zvukovod a dutinu středního ucha:
protržení ušního bubínku
3.
zařízení nebo část stroje mající tvar válce syn. buben 2:
navíjecí bubínek vleku
4.
otáčivý zásobník na náboje, který je součástí některých palných zbraní:
bubínek revolveru
bubínek na osm nábojů
vložit náboj do bubínku
Roztočil bubínek a zmáčkl spoušť.
5.
malá litinová kamna válcového tvaru syn. bubínková kamna, bubínková kamínka:
rozžhavený / rozpálený bubínek
Přiložila do bubínku polínka a zavřela dvířka.
6.
kulatý rámeček sloužící jako pomůcka k vyšívání:
vyšívací bubínek
Vyšívá raději na bubínku než na rámu.
◊ málem mi praskly bubínky
něco bylo nepříjemně až nebezpečně hlasité:
Zařval tak, že mi málem praskly bubínky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)