bú
[buː]
citoslovce
búú
[buː]
citoslovce
1.
táhlý hluboký zvuk vydávaný kravami:
Kravička dělá bú.
Kráva kývne hlavou, přežvýkne a zabučí: „Búú.“
2.
vyjádření dětského pláče, vzlykání:
Skočil mámě do náruče a bulí „bú, búú“.
Búúú, já jsem se ztratil. – Neplač, maminku najdeme.
3.
zvolání vyjadřující nespokojenost, zklamání (zejména jako zhodnocení něčího výkonu), fuj:
Projev provází výkřiky nevole „fuj“ a „búúú“.
Diváci nečekají na mínění recenzentů a dají své pocity najevo voláním Bravo! nebo Búú!
◊ neříct ani bú expresivní
nezdvořile nebo z neznalosti mlčet (nepozdravit, nepoděkovat ap.):
S každým se rozloučil, jen mně neřekl ani bú.
Je to protivné, když vám na slušnou otázku tázaný neřekne ani bú.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[buː]
citoslovce
búú
[buː]
citoslovce
1.
táhlý hluboký zvuk vydávaný kravami:
Kravička dělá bú.
Kráva kývne hlavou, přežvýkne a zabučí: „Búú.“
2.
vyjádření dětského pláče, vzlykání:
Skočil mámě do náruče a bulí „bú, búú“.
Búúú, já jsem se ztratil. – Neplač, maminku najdeme.
3.
zvolání vyjadřující nespokojenost, zklamání (zejména jako zhodnocení něčího výkonu), fuj:
Projev provází výkřiky nevole „fuj“ a „búúú“.
Diváci nečekají na mínění recenzentů a dají své pocity najevo voláním Bravo! nebo Búú!
◊ neříct ani bú expresivní
nezdvořile nebo z neznalosti mlčet (nepozdravit, nepoděkovat ap.):
S každým se rozloučil, jen mně neřekl ani bú.
Je to protivné, když vám na slušnou otázku tázaný neřekne ani bú.
Poznámka Používají se také pravopisné podoby bů, bůů, bůůů. Tyto varianty se prosazují na základě zvyklosti psát na konci slov u s kroužkem.
Poznámka V úzu se vedle základní podoby citoslovce bú často objevují též varianty opakující samohlásku ú a zesilující tak komunikační účinek: búúú, búúúú.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)