bú
[buː]
citoslovce
búú
[buː]
citoslovce
1.
táhlý hluboký zvuk vydávaný kravami:
Kravička dělá bú.
Kráva kývne hlavou, přežvýkne a zabučí: „Búú.“
2.
vyjádření dětského pláče, vzlykání:
Skočil mámě do náruče a bulí „bú, búú“.
Búúú, já jsem se ztratil. – Neplač, maminku najdeme.
3.
zvolání vyjadřující nespokojenost, zklamání (zejména jako zhodnocení něčího výkonu), fuj:
Projev provází výkřiky nevole „fuj“ a „búúú“.
Diváci nečekají na mínění recenzentů a dají své pocity najevo voláním Bravo! nebo Búú!
◊ neříct ani bú expresivní
nezdvořile nebo z neznalosti mlčet (nepozdravit, nepoděkovat ap.):
S každým se rozloučil, jen mně neřekl ani bú.
Je to protivné, když vám na slušnou otázku tázaný neřekne ani bú.
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[buː]
citoslovce
búú
[buː]
citoslovce
1.
táhlý hluboký zvuk vydávaný kravami:
Kravička dělá bú.
Kráva kývne hlavou, přežvýkne a zabučí: „Búú.“
2.
vyjádření dětského pláče, vzlykání:
Skočil mámě do náruče a bulí „bú, búú“.
Búúú, já jsem se ztratil. – Neplač, maminku najdeme.
3.
zvolání vyjadřující nespokojenost, zklamání (zejména jako zhodnocení něčího výkonu), fuj:
Projev provází výkřiky nevole „fuj“ a „búúú“.
Diváci nečekají na mínění recenzentů a dají své pocity najevo voláním Bravo! nebo Búú!
◊ neříct ani bú expresivní
nezdvořile nebo z neznalosti mlčet (nepozdravit, nepoděkovat ap.):
S každým se rozloučil, jen mně neřekl ani bú.
Je to protivné, když vám na slušnou otázku tázaný neřekne ani bú.
→ doklady v korpusu
Poznámka Používají se také pravopisné podoby bů, bůů, bůůů. Tyto varianty se prosazují na základě zvyklosti psát na konci slov u s kroužkem.
Poznámka V úzu se vedle základní podoby citoslovce bú často objevují též varianty opakující samohlásku ú a zesilující tak komunikační účinek: búúú, búúúú.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)