brutalita
[brutalɪta]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1.
brutální 1, surový ráz, charakter něčeho syn. brutálnost 1, surovost:
brutalita totalitního režimu
nárůst brutality trestných činů
Lidé byli šokováni brutalitou vraždy.
Školní mládež je ovlivněna brutalitou počítačových her a filmů.
2.
brutální 1, surové jednání, chování • takový čin syn. brutálnost 2, surovost:
vzrůstající brutalita vrahů
protesty proti brutalitě policie
svědectví o brutalitách páchaných na civilním obyvatelstvu
Většina svědků nacistických brutalit už nežije.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[brutalɪta]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1.
brutální 1, surový ráz, charakter něčeho syn. brutálnost 1, surovost:
brutalita totalitního režimu
nárůst brutality trestných činů
Lidé byli šokováni brutalitou vraždy.
Školní mládež je ovlivněna brutalitou počítačových her a filmů.
2.
brutální 1, surové jednání, chování • takový čin syn. brutálnost 2, surovost:
vzrůstající brutalita vrahů
protesty proti brutalitě policie
svědectví o brutalitách páchaných na civilním obyvatelstvu
Většina svědků nacistických brutalit už nežije.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)