bruslař
[bruslař̥], 2. j. [bruslaře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
kdo jezdí na bruslích • závodník v bruslařských disciplínách:
dobrý / zdatný bruslař
profesionální / rekreační bruslař
in-line / kolečkový bruslař
kluziště pro bruslaře
stezka pro bruslaře
Na zamrzlém rybníku jezdí bruslaři.
2. profesní mluva: sport
běžec na lyžích používající techniku bruslení:
bruslař na lyžích
trasy pro klasické lyžování i pro bruslaře
► bruslařka
[bruslař̥ka], 2. mn. [bruslařek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
zkušená / sváteční bruslařka
jízda bruslařek na ledě
2.
Je výbornou bruslařkou, ale umí i klasickou techniku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bruslař̥], 2. j. [bruslaře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
kdo jezdí na bruslích • závodník v bruslařských disciplínách:
dobrý / zdatný bruslař
profesionální / rekreační bruslař
in-line / kolečkový bruslař
kluziště pro bruslaře
stezka pro bruslaře
Na zamrzlém rybníku jezdí bruslaři.
2. profesní mluva: sport
běžec na lyžích používající techniku bruslení:
bruslař na lyžích
trasy pro klasické lyžování i pro bruslaře
► bruslařka
[bruslař̥ka], 2. mn. [bruslařek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
zkušená / sváteční bruslařka
jízda bruslařek na ledě
2.
Je výbornou bruslařkou, ale umí i klasickou techniku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)