brusičství
[brusɪčstviː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
1.
řemeslo, obor zabývající se broušením (ostřením) nebo opracováváním různých materiálů:
brusičství drahých kamenů, brusičství skla
brusičství nožů
Absolvoval obor brusičství na šperkařské škole.
2.
činnost brusičů 2 (puristů), puristické zásahy do jazyka:
jazykové brusičství
odmítat brusičství
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[brusɪčstviː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
1.
řemeslo, obor zabývající se broušením (ostřením) nebo opracováváním různých materiálů:
brusičství drahých kamenů, brusičství skla
brusičství nožů
Absolvoval obor brusičství na šperkařské škole.
2.
činnost brusičů 2 (puristů), puristické zásahy do jazyka:
jazykové brusičství
odmítat brusičství
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)