brusič
[brusɪč]
(2. j. -če, 3., 6. j. -či, -čovi, 1. mn. -či)
podstatné jméno rodu mužského životného
(čeho)
1.
kdo se zabývá broušením (ostřením) nebo opracováváním různých materiálů:
brusič skla / diamantů
brusič kovů
brusič nožů
2.
(zejména v 19. století) kdo upravuje jazyk puristickými zásahy, zprav. s cílem odstranit cizí slova, nahradit přejaté konstrukce ap., purista:
brusiči českého jazyka
Brusiči chtěli češtinu zbavit všech německých vlivů.
► brusička
[brusɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
Vyučila se brusičkou skla.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[brusɪč]
(2. j. -če, 3., 6. j. -či, -čovi, 1. mn. -či)
podstatné jméno rodu mužského životného
(čeho)
1.
kdo se zabývá broušením (ostřením) nebo opracováváním různých materiálů:
brusič skla / diamantů
brusič kovů
brusič nožů
2.
(zejména v 19. století) kdo upravuje jazyk puristickými zásahy, zprav. s cílem odstranit cizí slova, nahradit přejaté konstrukce ap., purista:
brusiči českého jazyka
Brusiči chtěli češtinu zbavit všech německých vlivů.
► brusička
[brusɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
Vyučila se brusičkou skla.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)