brus
[brus]
(2. j. -su, 6. j. -su)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
zařízení k broušení (ostření) nebo opracovávání různých materiálů:
ruční brus
pískovcový brus
Nabrousil nůž na starém brusu.
2.
druh, tvar broušení (opracovávání) syn. výbrus:
váza s bohatým brusem
□ briliantový brus šperkařství
výbrus diamantu mající 58 plošek pro maximální odraz světla
3. historické
(zejména v 19. století) příručka jazykové správnosti, zprav. puristická:
jazykový brus
matiční Brus jazyka českého
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[brus]
(2. j. -su, 6. j. -su)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
zařízení k broušení (ostření) nebo opracovávání různých materiálů:
ruční brus
pískovcový brus
Nabrousil nůž na starém brusu.
2.
druh, tvar broušení (opracovávání) syn. výbrus:
váza s bohatým brusem
□ briliantový brus šperkařství
výbrus diamantu mající 58 plošek pro maximální odraz světla
3. historické
(zejména v 19. století) příručka jazykové správnosti, zprav. puristická:
jazykový brus
matiční Brus jazyka českého
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)