bručivý
[bručɪviː]
(2. st. -vější)
přídavné jméno
zřídka bručavý
[bručaviː]
(2. st. -vější)
přídavné jméno
1.
(o zvuku)
hluboce, táhle znějící:
bručivý hlas
bručivý zvuk motoru
2.
(o lidech)
projevující (slovy) nespokojenost • svědčící o tom:
Nechci být bručivý dědek, který jen kritizuje.
Snaží se tolerovat jeho bručavé nálady.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bručɪviː]
(2. st. -vější)
přídavné jméno
zřídka bručavý
[bručaviː]
(2. st. -vější)
přídavné jméno
1.
(o zvuku)
hluboce, táhle znějící:
bručivý hlas
bručivý zvuk motoru
2.
(o lidech)
projevující (slovy) nespokojenost • svědčící o tom:
Nechci být bručivý dědek, který jen kritizuje.
Snaží se tolerovat jeho bručavé nálady.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)