brousit si
[bro͡usɪt sɪ]
(3. j., 3. mn. brousí si, rozk. brus si, čin. brousil si, podst. jm. broušení (si))
sloveso nedokonavé
(kdo si brousí co; co {o co; na čem})
(o některých zvířatech)
častým používáním, škrábáním, hryzáním si upravovat dorůstající drápy, zuby ap.:
Králík si musí své řezáky stále brousit.
Pták si brousí zobák o kámen.
Kočka si brousila drápky na škrabadle.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bro͡usɪt sɪ]
(3. j., 3. mn. brousí si, rozk. brus si, čin. brousil si, podst. jm. broušení (si))
sloveso nedokonavé
(kdo si brousí co; co {o co; na čem})
(o některých zvířatech)
častým používáním, škrábáním, hryzáním si upravovat dorůstající drápy, zuby ap.:
Králík si musí své řezáky stále brousit.
Pták si brousí zobák o kámen.
Kočka si brousila drápky na škrabadle.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)