brousek
[bro͡usek]
(2. j. -sku, 6. j. -sku, 6. mn. -scích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
příruční nástroj, pomůcka k broušení (ostření):
kamenný / karborundový brousek
brousek na nože
Srp se nabrousí ručním brouskem.
Plivl na brousek a několikrát s ním přejel zahnuté ostří kosy.
2. regionální, zejména Čechy
sražená vrstva u spodní kůrky špatně vypečeného pečiva, zejména chleba:
brousek na pečivu
Chleba měl brousek.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bro͡usek]
(2. j. -sku, 6. j. -sku, 6. mn. -scích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
příruční nástroj, pomůcka k broušení (ostření):
kamenný / karborundový brousek
brousek na nože
Srp se nabrousí ručním brouskem.
Plivl na brousek a několikrát s ním přejel zahnuté ostří kosy.
2. regionální, zejména Čechy
sražená vrstva u spodní kůrky špatně vypečeného pečiva, zejména chleba:
brousek na pečivu
Chleba měl brousek.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)