brodit
[broďɪt]
(3. j., 3. mn. -dí, rozk. -ď, čin. -dil, trp. -děn, podst. jm. -dění)
sloveso nedokonavé
(kdo brodí co)
překonávat vodní tok v mělčím místě:
brodit řeku
podst. jm. Při brodění rozvodněného potoka se pořádně zmáčeli.
dokonavé → přebrodit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[broďɪt]
(3. j., 3. mn. -dí, rozk. -ď, čin. -dil, trp. -děn, podst. jm. -dění)
sloveso nedokonavé
(kdo brodí co)
překonávat vodní tok v mělčím místě:
brodit řeku
podst. jm. Při brodění rozvodněného potoka se pořádně zmáčeli.
dokonavé → přebrodit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)