brodit se
[broďɪt se]
(3. j., 3. mn. -dí se, rozk. -ď se, čin. -dil se, podst. jm. -dění (se))
sloveso nedokonavé
1. (kdo se brodí kudy; kam)
překonávat vodní tok v mělčím místě:
brodit se přes řeku, brodit se potokem
brodit se na protější břeh
podst. jm. V rozvodněném korytě bylo brodění náročné.
2. (kdo se brodí čím; v čem)
s námahou jít, procházet blátem, sněhem, pískem ap.:
brodit se vysokou trávou
Brodili se po kolena v blátě.
Na nádraží jsme se museli brodit sněhovými závějemi.
Kus cesty se brodili pískem.
podst. jm. Byli celý ušpinění od brodění se bahnem.
► brodívat se
[broďiːvat se]
(3. j. -vá se, čin. -val se)
sloveso nedokonavé
opakovací
1.
Trampové se tu brodívali přes Berounku.
2.
Na podzim se brodívá závějemi spadaného listí.
dokonavé k 1 → přebrodit se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[broďɪt se]
(3. j., 3. mn. -dí se, rozk. -ď se, čin. -dil se, podst. jm. -dění (se))
sloveso nedokonavé
1. (kdo se brodí kudy; kam)
překonávat vodní tok v mělčím místě:
brodit se přes řeku, brodit se potokem
brodit se na protější břeh
podst. jm. V rozvodněném korytě bylo brodění náročné.
2. (kdo se brodí čím; v čem)
s námahou jít, procházet blátem, sněhem, pískem ap.:
brodit se vysokou trávou
Brodili se po kolena v blátě.
Na nádraží jsme se museli brodit sněhovými závějemi.
Kus cesty se brodili pískem.
podst. jm. Byli celý ušpinění od brodění se bahnem.
► brodívat se
[broďiːvat se]
(3. j. -vá se, čin. -val se)
sloveso nedokonavé
opakovací
1.
Trampové se tu brodívali přes Berounku.
2.
Na podzim se brodívá závějemi spadaného listí.
dokonavé k 1 → přebrodit se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)