brnět
[brňet]
(3. j., 3. mn. brní, čin. brněl, podst. jm. brnění)
sloveso nedokonavé
(co brní koho4; komu; z něj. příčiny {koho4; komu}) (~ brní kde {koho4; komu})
(o částech těla)
pociťovat nepříjemné nervové podráždění projevující se chvěním, trnutím:
Frantu občas brní prsty.
Ruce mu nepříjemně brněly.
Z dlouhého sezení ji brní nohy.
Buďte konečně ticho, už mě z vás brní hlava.
Jedním z příznaků nemoci je brnění končetin.
Začalo mě brnět v chodidlech.
Brní mu v uších.
dokonavé → zabrnět
jiné je → brnění
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[brňet]
(3. j., 3. mn. brní, čin. brněl, podst. jm. brnění)
sloveso nedokonavé
(co brní koho4; komu; z něj. příčiny {koho4; komu}) (~ brní kde {koho4; komu})
(o částech těla)
pociťovat nepříjemné nervové podráždění projevující se chvěním, trnutím:
Frantu občas brní prsty.
Ruce mu nepříjemně brněly.
Z dlouhého sezení ji brní nohy.
Buďte konečně ticho, už mě z vás brní hlava.
Jedním z příznaků nemoci je brnění končetin.
Začalo mě brnět v chodidlech.
Brní mu v uších.
dokonavé → zabrnět
jiné je → brnění
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)