brept
[brept]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
expresivní
brebt
[brept]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
expresivní
1. zprav. mn. brepty, brebty, (o čem)
nesmyslné, bezobsažné, hloupé řeči, žvásty:
To jsou brepty o ničem.
Píše jen takové brebty.
Nechte si ty brepty, mne nezajímají.
2.
(často v divadle, v rozhlase ap.) bezděky chybně vyslovené, zkomolené slovo, přeřeknutí:
rozhlasové / divadelní brepty
nechtěný brebt
Řeč pronesla bez jediného breptu.
Herci zvládli náročné dialogy bez brebtů.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[brept]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
expresivní
brebt
[brept]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
expresivní
1. zprav. mn. brepty, brebty, (o čem)
nesmyslné, bezobsažné, hloupé řeči, žvásty:
To jsou brepty o ničem.
Píše jen takové brebty.
Nechte si ty brepty, mne nezajímají.
2.
(často v divadle, v rozhlase ap.) bezděky chybně vyslovené, zkomolené slovo, přeřeknutí:
rozhlasové / divadelní brepty
nechtěný brebt
Řeč pronesla bez jediného breptu.
Herci zvládli náročné dialogy bez brebtů.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)