brek
[brek]
(2. j. breku, 6. j. breku)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
kolokviální vyšší
projev zármutku, bolesti, rozrušení ap. vyjadřovaný slzami a vzlykáním syn. brekot, pláč:
dát se do breku
Dítě si brekem vynucovalo pozornost.
Přišla ze hřiště s brekem, že jí děti nadávaly.
◊ něco / to je k breku kolokviální vyšší
něco je špatné, skličující, politováníhodné:
Dostat gól v poslední minutě, to je k breku.
Je k breku, když člověk vidí, v jakém stavu jsou kdysi krásné budovy.
◊ někomu je do breku kolokviální vyšší
je rozrušený, zklamaný, cítí beznaděj ap. a chce se mu plakat:
Když jsem viděl tu spoušť, bylo mi do breku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[brek]
(2. j. breku, 6. j. breku)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
projev zármutku, bolesti, rozrušení ap. vyjadřovaný slzami a vzlykáním syn. brekot, pláč:
dát se do breku
Dítě si brekem vynucovalo pozornost.
Přišla ze hřiště s brekem, že jí děti nadávaly.
◊ něco / to je k breku kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
něco je špatné, skličující, politováníhodné:
Dostat gól v poslední minutě, to je k breku.
Je k breku, když člověk vidí, v jakém stavu jsou kdysi krásné budovy.
◊ někomu je do breku kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
je rozrušený, zklamaný, cítí beznaděj ap. a chce se mu plakat:
Když jsem viděl tu spoušť, bylo mi do breku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)