bravurní
[bravurňiː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
1.
uskutečněný, provedený mimořádně lehce, obratně, zručně syn. mistrovský, dokonalý, skvělý:
bravurní artistický kousek
bravurní jízda na lyžích
bravurní hra na saxofon
bravurní interpretace barokní hudby
Brankář bravurním zásahem zneškodnil střelu.
2.
zvládající nějakou činnost na vynikající úrovni, vynikajícím způsobem syn. mistrný, výborný, skvělý:
bravurní vypravěč
bravurní kytarista
Je odborníky považován za bravurního českého kreslíře.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bravurňiː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
1.
uskutečněný, provedený mimořádně lehce, obratně, zručně syn. mistrovský, dokonalý, skvělý:
bravurní artistický kousek
bravurní jízda na lyžích
bravurní hra na saxofon
bravurní interpretace barokní hudby
Brankář bravurním zásahem zneškodnil střelu.
2.
zvládající nějakou činnost na vynikající úrovni, vynikajícím způsobem syn. mistrný, výborný, skvělý:
bravurní vypravěč
bravurní kytarista
Je odborníky považován za bravurního českého kreslíře.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)