bravura
[bravuːra], [bravura]
(2. j. -ry)
podstatné jméno rodu ženského
⟨it.⟩
mimořádná lehkost, obratnost, zručnost při nějaké činnosti, mistrovství:
jednat s bravurou a jistotou
Většinu odpovědí zvládala s bravurou.
Uchvátil nás obrovskou hereckou bravurou.
Orchestr se blýskl technickou bravurou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bravuːra], [bravura]
(2. j. -ry)
podstatné jméno rodu ženského
⟨it.⟩
mimořádná lehkost, obratnost, zručnost při nějaké činnosti, mistrovství:
jednat s bravurou a jistotou
Většinu odpovědí zvládala s bravurou.
Uchvátil nás obrovskou hereckou bravurou.
Orchestr se blýskl technickou bravurou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)