bratřit se
[bratř̥ɪt se]
(3. j., 3. mn. bratří se, rozk. bratři se, čin. bratřil se, podst. jm. bratření (se))
sloveso nedokonavé
(kdo se bratří s kým; ~)
navazovat (někdy účelově) blízký, přátelský, bratrský vztah nebo být v takovém vztahu:
bratřit se s kolegy
Politik se bratří s komunisty.
Za chvíli se oba rváči bratřili, jako by se nic nestalo.
podst. jm. bratření se s nepřítelem
dokonavé → sbratřit se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bratř̥ɪt se]
(3. j., 3. mn. bratří se, rozk. bratři se, čin. bratřil se, podst. jm. bratření (se))
sloveso nedokonavé
(kdo se bratří s kým; ~)
navazovat (někdy účelově) blízký, přátelský, bratrský vztah nebo být v takovém vztahu:
bratřit se s kolegy
Politik se bratří s komunisty.
Za chvíli se oba rváči bratřili, jako by se nic nestalo.
podst. jm. bratření se s nepřítelem
dokonavé → sbratřit se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)