bratranec
[bratranec]
(2. j. -nce, 3., 6. j. -nci, -ncovi, 5. j. -nče, 1. mn. -nci, příd. jm. přivl. bratrancův)
podstatné jméno rodu mužského životného
syn otcova nebo matčina sourozence:
vzdálený bratranec z matčiny strany
bratranec z druhého kolena syn otcova nebo matčina bratrance nebo sestřenice
mít hodně bratranců a sestřenic
příd. jm. přivl. Seznámili jsme se na bratrancově svatbě.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bratranec]
(2. j. -nce, 3., 6. j. -nci, -ncovi, 5. j. -nče, 1. mn. -nci, příd. jm. přivl. bratrancův)
podstatné jméno rodu mužského životného
syn otcova nebo matčina sourozence:
vzdálený bratranec z matčiny strany
bratranec z druhého kolena syn otcova nebo matčina bratrance nebo sestřenice
mít hodně bratranců a sestřenic
příd. jm. přivl. Seznámili jsme se na bratrancově svatbě.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)