branný
[braniː]
přídavné jméno
1.
vztahující se k ozbrojeným silám státu, k vojsku, vojenský:
vrchní velitel branné moci armády
hlavní štáb branných sil
2.
vztahující se k povinné vojenské službě, obraně státu:
branný zákon
vyhnout se branné povinnosti
3.
vztahující se k přípravě obrany státu, chování v krizové situaci, při ohrožení ap.:
branné cvičení
Studenti se v rámci branné výchovy naučí poskytnout první pomoc.
V branném závodě děti plnily pět různých disciplín.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[braniː]
přídavné jméno
1.
vztahující se k ozbrojeným silám státu, k vojsku, vojenský:
vrchní velitel branné moci armády
hlavní štáb branných sil
2.
vztahující se k povinné vojenské službě, obraně státu:
branný zákon
vyhnout se branné povinnosti
3.
vztahující se k přípravě obrany státu, chování v krizové situaci, při ohrožení ap.:
branné cvičení
Studenti se v rámci branné výchovy naučí poskytnout první pomoc.
V branném závodě děti plnily pět různých disciplín.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)