božínku
[božiːŋku]
citoslovce
božíčku
[božiːčku]
citoslovce
zvolání, povzdech doprovázející vyjádření radosti, nadšení, lítosti, překvapení, pohoršení ap.:
Božínku, to je krása!
Božínku, to je od vás hrozně milé.
Božínku, to je mi líto.
Božínku, to to uteklo!
Ach, božíčku, je vůbec možné, že někdo čte takové nesmysly?
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[božiːŋku]
citoslovce
božíčku
[božiːčku]
citoslovce
zvolání, povzdech doprovázející vyjádření radosti, nadšení, lítosti, překvapení, pohoršení ap.:
Božínku, to je krása!
Božínku, to je od vás hrozně milé.
Božínku, to je mi líto.
Božínku, to to uteklo!
Ach, božíčku, je vůbec možné, že někdo čte takové nesmysly?
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)