botička
[boťɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1. zprav. množné botičky
bota:
dětské botičky
pletené / háčkované botičky pro kojence
Obula děti do botiček.
2. kolokviální vyšší
zařízení určené k zabránění odjezdu motorového vozidla, nasazované zprav. policií na jeho kolo:
policejní botička
nasazovat botičky na auta
Dostal botičku za špatné parkování.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[boťɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1. zprav. množné botičky
bota:
dětské botičky
pletené / háčkované botičky pro kojence
Obula děti do botiček.
2. kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
zařízení určené k zabránění odjezdu motorového vozidla, nasazované zprav. policií na jeho kolo:
policejní botička
nasazovat botičky na auta
Dostal botičku za špatné parkování.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)