bonzovat
[bonzovat]
(1. j. -zuju, -zuji, 3. j. -zuje, 3. mn. -zují, -zujou, rozk. -zuj, čin. -zoval, trp. -zován, podst. jm. -zování)
sloveso nedokonavé
kolokviální
(kdo bonzuje komu; na koho; koho4, co; ~)
(tajně, často s nečestným záměrem) oznamovat, prozrazovat nějaké informace nadřízenému, nějaké instituci ap., donášet, udávat, žalovat:
bonzovat na kolegy
Bonzoval na něj policajtům.
Bonzoval spolužáky třídnímu.
Má pověst, že bonzuje nadřízeným.
Jak se něco šustne, hned to bonzuje učitelce.
Bonzoval na ostatní, co večer pili.
podst. jm. Nahlásit viníky není žádné bonzování.
dokonavé → bonznout
dokonavé → nabonzovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bonzovat]
(1. j. -zuju, -zuji, 3. j. -zuje, 3. mn. -zují, -zujou, rozk. -zuj, čin. -zoval, trp. -zován, podst. jm. -zování)
sloveso nedokonavé
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
(kdo bonzuje komu; na koho; koho4, co; ~)
(tajně, často s nečestným záměrem) oznamovat, prozrazovat nějaké informace nadřízenému, nějaké instituci ap., donášet, udávat, žalovat:
bonzovat na kolegy
Bonzoval na něj policajtům.
Bonzoval spolužáky třídnímu.
Má pověst, že bonzuje nadřízeným.
Jak se něco šustne, hned to bonzuje učitelce.
Bonzoval na ostatní, co večer pili.
podst. jm. Nahlásit viníky není žádné bonzování.
dokonavé → bonznout
dokonavé → nabonzovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)