bonitovat
[bonɪtovat]
(1. j. -tuji, -tuju, 3. j. -tuje, 3. mn. -tují, -tujou, rozk. -tuj, čin. -toval, trp. -tován, podst. jm. -tování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
odborné
(kdo bonituje co, koho4)
určovat, určit bonitu 2 (stupeň jakosti):
bonitovat zemědělské pozemky
Zvíře bylo bonitováno.
Králíci se bonitují zhruba v šesti až osmi měsících věku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bonɪtovat]
(1. j. -tuji, -tuju, 3. j. -tuje, 3. mn. -tují, -tujou, rozk. -tuj, čin. -toval, trp. -tován, podst. jm. -tování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
odborné
(kdo bonituje co, koho4)
určovat, určit bonitu 2 (stupeň jakosti):
bonitovat zemědělské pozemky
Zvíře bylo bonitováno.
Králíci se bonitují zhruba v šesti až osmi měsících věku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)