bolševik
[bolševɪk]
(2. j. -ika, 3., 6. j. -ikovi, -iku, 5. j. -iku, 1. mn. -ici, 6. mn. -icích)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨rus.⟩
1. historické: politologie
člen radikální frakce sociální demokracie v Rusku, stoupenec bolševismu 1 (ideologie), levicový radikál
• množné bolševici, neoficiální radikální frakce sociální demokracie v Rusku, poté samostatná strana a později komunistická strana v Sovětském svazu:
vůdce ruských bolševiků Lenin
Spory uvnitř strany vedly k rozštěpení na bolševiky a menševiky.
2. někdy hanlivé
člen komunistické strany, komunista:
českoslovenští bolševici v čele s dělnickým prezidentem Klementem Gottwaldem
3. někdy hanlivé
státní zřízení založené na výhradní vládě komunistické strany, komunistická vláda, komunismus syn. bolševismus, bolševizmus 2:
Za bolševika měla kapela zákaz vystupovat.
Po osmačtyřicátém intelektuálové utíkali před bolševikem na Západ.
Všichni večer v hospodě nadávali na bolševika.
► bolševička
[bolševɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Jako bolševička se ve 20. letech věnovala proletářskému divadlu.
2.
Soudružka učitelka ve školce byla známá bolševička.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bolševɪk]
(2. j. -ika, 3., 6. j. -ikovi, -iku, 5. j. -iku, 1. mn. -ici, 6. mn. -icích)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨rus.⟩
1. historické: politologie
člen radikální frakce sociální demokracie v Rusku, stoupenec bolševismu 1 (ideologie), levicový radikál
• množné bolševici, neoficiální radikální frakce sociální demokracie v Rusku, poté samostatná strana a později komunistická strana v Sovětském svazu:
vůdce ruských bolševiků Lenin
Spory uvnitř strany vedly k rozštěpení na bolševiky a menševiky.
2. někdy hanlivé
člen komunistické strany, komunista:
českoslovenští bolševici v čele s dělnickým prezidentem Klementem Gottwaldem
3. někdy hanlivé
státní zřízení založené na výhradní vládě komunistické strany, komunistická vláda, komunismus syn. bolševismus, bolševizmus 2:
Za bolševika měla kapela zákaz vystupovat.
Po osmačtyřicátém intelektuálové utíkali před bolševikem na Západ.
Všichni večer v hospodě nadávali na bolševika.
► bolševička
[bolševɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Jako bolševička se ve 20. letech věnovala proletářskému divadlu.
2.
Soudružka učitelka ve školce byla známá bolševička.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)