bojkot
[bojkot]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨VJ⟩
(čeho, koho2; čeho, koho2 z něj. příčiny; proti čemu, proti komu)
záměrné odmítání výrobků, činnosti ap. nějaké země, firmy, osoby s cílem proti něčemu, někomu protestovat nebo si něco vynucovat:
politický bojkot olympiády
výzva k bojkotu výrobků z některých zemí
bojkot cirkusových představení ze strany ochránců zvířat
vyhlásit / ukončit bojkot
Některé účastnice odřekly svou účast v soutěži jako bojkot proti podmínkám, které zde panují.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bojkot]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨VJ⟩
(čeho, koho2; čeho, koho2 z něj. příčiny; proti čemu, proti komu)
záměrné odmítání výrobků, činnosti ap. nějaké země, firmy, osoby s cílem proti něčemu, někomu protestovat nebo si něco vynucovat:
politický bojkot olympiády
výzva k bojkotu výrobků z některých zemí
bojkot cirkusových představení ze strany ochránců zvířat
vyhlásit / ukončit bojkot
Některé účastnice odřekly svou účast v soutěži jako bojkot proti podmínkám, které zde panují.
Poznámka Podle anglického hospodářského správce Charlese Boycotta (1832–1897), vůči němuž bylo takto protestováno v 19. století v Irsku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)