bojiště
[bojɪšťe]
(2. j. -tě, 2. mn. -ť)
podstatné jméno rodu středního
1.
místo ozbrojeného střetnutí, bitvy:
válečné bojiště
zprávy z bojiště
padnout / zemřít na bojišti
Vojska změnila zemi v krvavé bojiště.
Vzdáváme čest všem, kteří padli na bojištích 2. světové války.
2.
místo, oblast názorového aj. střetnutí, střetávání:
politické / ideologické bojiště
Manželství pro ně bylo bojištěm, v němž se neustále střetával mužský a ženský princip.
◊ těžko na cvičišti, lehko na bojišti
čím je příprava pečlivější, náročnější, tím snadněji člověk zvládne budoucí úkol, práci ap.:
Čím více má hráč natrénováno, tím lépe si může samotnou hru užít. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bojɪšťe]
(2. j. -tě, 2. mn. -ť)
podstatné jméno rodu středního
1.
místo ozbrojeného střetnutí, bitvy:
válečné bojiště
zprávy z bojiště
padnout / zemřít na bojišti
Vojska změnila zemi v krvavé bojiště.
Vzdáváme čest všem, kteří padli na bojištích 2. světové války.
2.
místo, oblast názorového aj. střetnutí, střetávání:
politické / ideologické bojiště
Manželství pro ně bylo bojištěm, v němž se neustále střetával mužský a ženský princip.
◊ těžko na cvičišti, lehko na bojišti
čím je příprava pečlivější, náročnější, tím snadněji člověk zvládne budoucí úkol, práci ap.:
Čím více má hráč natrénováno, tím lépe si může samotnou hru užít. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)