bohumilý
[bohumɪliː]
(2. st. -lejší)
přídavné jméno
knižní
1.
dodržující zásady křesťanské morálky, ctnostný, šlechetný • svědčící o tom:
bohumilý člověk
Modlila se a konala bohumilé skutky.
2.
přinášející užitek, prospěšný, smysluplný, záslužný syn. bohulibý:
Snaha o modernizaci městské hromadné dopravy je bohumilý záměr.
Jejich bohumilé řemeslo se předává z generace na generaci.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bohumɪliː]
(2. st. -lejší)
přídavné jméno
knižní
1.
dodržující zásady křesťanské morálky, ctnostný, šlechetný • svědčící o tom:
bohumilý člověk
Modlila se a konala bohumilé skutky.
2.
přinášející užitek, prospěšný, smysluplný, záslužný syn. bohulibý:
Snaha o modernizaci městské hromadné dopravy je bohumilý záměr.
Jejich bohumilé řemeslo se předává z generace na generaci.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)