bodec
[bodec]
(2. j. bodce)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
ostrý špičatý předmět nebo takto tvarované zakončení předmětu, hrot:
bodec kopí
hůl s bodcem
Do věnce zapíchněte bodce na svíčky.
Violoncello se opírá bodcem o podlahu.
Kovové bodce brání dosedání holubů na okraje říms.
2.
ostrý špičatý útvar na těle některých živočichů, sloužící k lovu nebo k obraně syn. hrot:
jedový bodec na zadečku štíra
Pavouci mají klepítka s ostrými bodci pro vpíchnutí jedu do kořisti.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bodec]
(2. j. bodce)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
ostrý špičatý předmět nebo takto tvarované zakončení předmětu, hrot:
bodec kopí
hůl s bodcem
Do věnce zapíchněte bodce na svíčky.
Violoncello se opírá bodcem o podlahu.
Kovové bodce brání dosedání holubů na okraje říms.
2.
ostrý špičatý útvar na těle některých živočichů, sloužící k lovu nebo k obraně syn. hrot:
jedový bodec na zadečku štíra
Pavouci mají klepítka s ostrými bodci pro vpíchnutí jedu do kořisti.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)