bobek I
[bobek]
(2. j. bobku, 6. j. bobku, 6. mn. bobcích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
trus některých savců ve tvaru kuliček:
kozí / zaječí bobky
Na chodníku byly neuklizené psí bobky.
2. expresivní
malé množství něčeho ve tvaru hromádky, hrudka:
bobek marmelády
Lžící udělejte bobky z tvarohu.
◊ hodit / házet na to / někoho bobek kolokviální
o něco, někoho se nezajímat, něčím, někým se přestat zabývat:
Dneska už na to tady házím bobek a jdu domů.
Pije si kafíčko a na nás hází bobek.
Opravář na mě asi hodil bobek, už jsem mu volala třikrát a ani jednou to nezved.
◊ mít (z něčeho / někoho) bobky kolokviální
mít (z něčeho, někoho) strach, obavy:
Při jízdě z prudkého kopce jsem měl bobky.
Když jsem poprvé sednul do dodávky, měl jsem bobky z couvání.
Máš bobky ze silného soupeře, co?
◊ sednout (si) / dřepnout (si) na bobek ◊ sedět / dřepět na bobku
zaujmout pozici dřepu, setrvávat v dřepu:
Sedl na bobek a zavazoval si boty.
Dřepla si na bobek a uklízela pod postelí.
► bobeček I
[bobeček]
(2. j. -čku, 6. j. -čku, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
psí bobečky
Štěně dělalo loužičky a bobečky po celém bytě.
2.
Z těsta udělejte malé bobečky.
◊ sednout (si) / dřepnout (si) na bobeček ◊ sedět / dřepět na bobečku
zaujmout pozici dřepu, setrvávat v dřepu:
Seděl na bobečku a hrál si s vláčkem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bobek]
(2. j. bobku, 6. j. bobku, 6. mn. bobcích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
trus některých savců ve tvaru kuliček:
kozí / zaječí bobky
Na chodníku byly neuklizené psí bobky.
2. expresivní
malé množství něčeho ve tvaru hromádky, hrudka:
bobek marmelády
Lžící udělejte bobky z tvarohu.
◊ hodit / házet na to / někoho bobek kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
o něco, někoho se nezajímat, něčím, někým se přestat zabývat:
Dneska už na to tady házím bobek a jdu domů.
Pije si kafíčko a na nás hází bobek.
Opravář na mě asi hodil bobek, už jsem mu volala třikrát a ani jednou to nezved.
◊ mít (z něčeho / někoho) bobky kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
mít (z něčeho, někoho) strach, obavy:
Při jízdě z prudkého kopce jsem měl bobky.
Když jsem poprvé sednul do dodávky, měl jsem bobky z couvání.
Máš bobky ze silného soupeře, co?
◊ sednout (si) / dřepnout (si) na bobek ◊ sedět / dřepět na bobku
zaujmout pozici dřepu, setrvávat v dřepu:
Sedl na bobek a zavazoval si boty.
Dřepla si na bobek a uklízela pod postelí.
► bobeček I
[bobeček]
(2. j. -čku, 6. j. -čku, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
psí bobečky
Štěně dělalo loužičky a bobečky po celém bytě.
2.
Z těsta udělejte malé bobečky.
◊ sednout (si) / dřepnout (si) na bobeček ◊ sedět / dřepět na bobečku
zaujmout pozici dřepu, setrvávat v dřepu:
Seděl na bobečku a hrál si s vláčkem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)