bobovat
[bobovat]
(1. j. bobuji, bobuju, 3. j. bobuje, 3. mn. bobují, bobujou, rozk. bobuj, čin. boboval, podst. jm. bobování)
sloveso nedokonavé
(kdo bobuje ~)
jezdit na bobech II/4 (plastovém vozítku):
Chodí s dětmi bobovat na blízký svah.
V zimě staví sněhuláka nebo bobuje.
podst. jm. Kopec za školou využívají děti k bobování.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bobovat]
(1. j. bobuji, bobuju, 3. j. bobuje, 3. mn. bobují, bobujou, rozk. bobuj, čin. boboval, podst. jm. bobování)
sloveso nedokonavé
(kdo bobuje ~)
jezdit na bobech II/4 (plastovém vozítku):
Chodí s dětmi bobovat na blízký svah.
V zimě staví sněhuláka nebo bobuje.
podst. jm. Kopec za školou využívají děti k bobování.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)