božský
[bošskiː]
přídavné jméno
1.
vztahující se k Bohu (nejvyšší bytosti), bohům 2 (nadpřirozeným bytostem), pocházející od Boha, bohů • vlastní Bohu, bohům • určený Bohu, bohům:
božská bytost
božský původ
božský řád světa
božská prozřetelnost
všeobjímající božská láska
plnění božské vůle
Křesťané odmítali prokazovat císaři božskou úctu.
2. expr.
vyznačující se vznešeností, velebností a pokojem, výjimečný:
Naplnily mě tóny jeho božské hudby.
Na chalupě mám božský klid.
Vítr ustal, bylo božské ticho.
3. expr.
mající vynikající úroveň, kvalitu syn. výborný, skvělý:
Přinesla nám talíř božského jídla.
Nevypadalo to nic moc, ale ta božská chuť!
Z kuchyně se linula božská vůně.
Voda byla čistá a chladivá, prostě božský zážitek.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bošskiː]
přídavné jméno
1.
vztahující se k Bohu (nejvyšší bytosti), bohům 2 (nadpřirozeným bytostem), pocházející od Boha, bohů • vlastní Bohu, bohům • určený Bohu, bohům:
božská bytost
božský původ
božský řád světa
božská prozřetelnost
všeobjímající božská láska
plnění božské vůle
Křesťané odmítali prokazovat císaři božskou úctu.
2. expr.
vyznačující se vznešeností, velebností a pokojem, výjimečný:
Naplnily mě tóny jeho božské hudby.
Na chalupě mám božský klid.
Vítr ustal, bylo božské ticho.
3. expr.
mající vynikající úroveň, kvalitu syn. výborný, skvělý:
Přinesla nám talíř božského jídla.
Nevypadalo to nic moc, ale ta božská chuť!
Z kuchyně se linula božská vůně.
Voda byla čistá a chladivá, prostě božský zážitek.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)