brada
[brada]
(2. j. -dy)
podstatné jméno rodu ženského
1.
protáhlá část obličeje pod ústy:
podlouhlý obličej se špičatou bradou
muž s brejličkami a ustupující bradou
akční hrdina s bojovně vysunutou bradou
mladík s několikadenním strništěm na bradě
Má orlí nos a hranatou bradu.
Měla tlustý obličej s dvojitou bradou. podbradkem
Byl zakrytý až po bradu.
Kývl mi bradou na pozdrav.
V zamyšlení se poškrábal na bradě.
2. zastaralé
vousy na bradě 1 nebo na celé tváři, bradka:
stařec s dlouhou bílou bradou
padesátník s krátkou černou kozí bradou vousy zastřiženými do špičky
Promnul si svou řídkou bradu.
3.
(u zvířat) delší srst na spodní čelisti:
Koza potřásla bílou bradou.
□ kozí brada
středně vysoká luční rostlina s úzkými listy a nápadnými, zprav. žlutými květenstvími (úbory), bot. rod Tragopogon
◊ někomu se roztřásla / rozklepala brada
někomu se chtělo plakat, byl rozrušený, dojatý ap.:
Roztřásla se jí brada, ale odhodlaně zvedla hlavu a zpříma na něj pohlédla.
V krizové situaci se vám nesmí rozklepat brada.
◊ někomu spadla / klesla brada expresivní
někdo byl překvapený, zaskočený, v úžasu:
Mnoha řidičům spadla brada, když u čerpacích stanic zjistili nové ceny benzinu a nafty.
Hráli tak, že mně spadla brada.
Benátky jsou okouzlující, každému cestovateli klesne brada.
◊ někomu teče mlíko po bradě kolokviální
◊ expresivní někomu teče mléko po bradě
někdo je ještě příliš mladý, nezkušený:
Jsou to mladí kluci, ještě jim teče mlíko po bradě, ale už si myslí, jak jsou zkušení motorkáři.
Teprve vyšel ze školy, ještě mu teče mléko po bradě.
► bradička
[braďɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
obtloustlá paní s dvojitou bradičkou podbradkem
Pošimrala dítě na bradičce.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[brada]
(2. j. -dy)
podstatné jméno rodu ženského
1.
protáhlá část obličeje pod ústy:
podlouhlý obličej se špičatou bradou
muž s brejličkami a ustupující bradou
akční hrdina s bojovně vysunutou bradou
mladík s několikadenním strništěm na bradě
Má orlí nos a hranatou bradu.
Měla tlustý obličej s dvojitou bradou. podbradkem
Byl zakrytý až po bradu.
Kývl mi bradou na pozdrav.
V zamyšlení se poškrábal na bradě.
2. zastaralé
vousy na bradě 1 nebo na celé tváři, bradka:
stařec s dlouhou bílou bradou
padesátník s krátkou černou kozí bradou vousy zastřiženými do špičky
Promnul si svou řídkou bradu.
3.
(u zvířat) delší srst na spodní čelisti:
Koza potřásla bílou bradou.
□ kozí brada
středně vysoká luční rostlina s úzkými listy a nápadnými, zprav. žlutými květenstvími (úbory), bot. rod Tragopogon
◊ někomu se roztřásla / rozklepala brada
někomu se chtělo plakat, byl rozrušený, dojatý ap.:
Roztřásla se jí brada, ale odhodlaně zvedla hlavu a zpříma na něj pohlédla.
V krizové situaci se vám nesmí rozklepat brada.
◊ někomu spadla / klesla brada expresivní
někdo byl překvapený, zaskočený, v úžasu:
Mnoha řidičům spadla brada, když u čerpacích stanic zjistili nové ceny benzinu a nafty.
Hráli tak, že mně spadla brada.
Benátky jsou okouzlující, každému cestovateli klesne brada.
◊ někomu teče mlíko po bradě kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
◊ expresivní někomu teče mléko po bradě
někdo je ještě příliš mladý, nezkušený:
Jsou to mladí kluci, ještě jim teče mlíko po bradě, ale už si myslí, jak jsou zkušení motorkáři.
Teprve vyšel ze školy, ještě mu teče mléko po bradě.
► bradička
[braďɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
obtloustlá paní s dvojitou bradičkou podbradkem
Pošimrala dítě na bradičce.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)