bůhsámví
[buːxsaːmviː]
částice
kolokviální vyšší
bůh sám ví
[buːx saːm viː]
částicový výraz
kolokviální vyšší
vyjadřuje nejistotu, nevědomost, neví se, není známo syn. bůhví I, bůh ví I/1, kdoví I, kdo ví I, bůhsuď, bůh suď:
Bůhsámví proč to nejde.
Podařilo se mu to, bůh sám ví jak.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[buːxsaːmviː]
částice
kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
bůh sám ví
[buːx saːm viː]
částicový výraz
kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
vyjadřuje nejistotu, nevědomost, neví se, není známo syn. bůhví I, bůh ví I/1, kdoví I, kdo ví I, bůhsuď, bůh suď:
Bůhsámví proč to nejde.
Podařilo se mu to, bůh sám ví jak.
Poznámka Vedlejší věty, které závisejí na tomto výrazu, se mohou, ale nemusejí oddělovat čárkou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)