halekat
[halekat]
(3. j. -ká, rozk. (ne)halekej, čin. -kal, podst. jm. -kání)
sloveso nedokonavé
1. expresivní (kdo haleká {co; „…“; že…; na koho})
velmi hlasitě mluvit, volat, pokřikovat:
halekat na celý dům
Štamgasti na předzahrádce halekají hluboko do noci.
„Ahóój!“ halekali jsme na vodáky ze břehu.
Hráči po utkání v kabině halekali vítězný pokřik.
Chlapec halekal, že vidí hříbka.
2. (kdo haleká {na koho})
(zejména o pasácích dobytka)
zpěvavě volat na větší vzdálenost:
Pasáci na sebe halekají z kopce na kopec.
podst. jm. K večeru shání pastevci melodickým halekáním stádo k jurtě.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[halekat]
(3. j. -ká, rozk. (ne)halekej, čin. -kal, podst. jm. -kání)
sloveso nedokonavé
1. expresivní (kdo haleká {co; „…“; že…; na koho})
velmi hlasitě mluvit, volat, pokřikovat:
halekat na celý dům
Štamgasti na předzahrádce halekají hluboko do noci.
„Ahóój!“ halekali jsme na vodáky ze břehu.
Hráči po utkání v kabině halekali vítězný pokřik.
Chlapec halekal, že vidí hříbka.
2. (kdo haleká {na koho})
(zejména o pasácích dobytka)
zpěvavě volat na větší vzdálenost:
Pasáci na sebe halekají z kopce na kopec.
podst. jm. K večeru shání pastevci melodickým halekáním stádo k jurtě.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)