bluma II
[bluma]
(2. j. -my, 3., 6. j. -mě, 1. mn. -my)
podstatné jméno rodu ženského
⟨něm.⟩
kolokviální
bluma II
[bluma]
(2. j. -my, 3., 6. j. -movi, 1. mn. -mové)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨něm.⟩
kolokviální
nerozhodný, neprůbojný člověk, hlupák, budižkničemu:
Proč ses, ty blumo, nezapojil do diskuse?
◊ jak(o) bluma kolokviální
(ve spojení se slovesem) hloupě, tupě, nechápavě:
Co tady stojíš jako bluma?
Vůbec se nesnaží, sedí tam jako bluma.
Koukala na mě jako bluma a vůbec nechápala, co jí říkám.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bluma]
(2. j. -my, 3., 6. j. -mě, 1. mn. -my)
podstatné jméno rodu ženského
⟨něm.⟩
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
hanlivéJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
bluma II
[bluma]
(2. j. -my, 3., 6. j. -movi, 1. mn. -mové)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨něm.⟩
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
hanlivéJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
nerozhodný, neprůbojný člověk, hlupák, budižkničemu:
Proč ses, ty blumo, nezapojil do diskuse?
◊ jak(o) bluma kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
hanlivé Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
(ve spojení se slovesem) hloupě, tupě, nechápavě:
Co tady stojíš jako bluma?
Vůbec se nesnaží, sedí tam jako bluma.
Koukala na mě jako bluma a vůbec nechápala, co jí říkám.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)