blouznivec
[blo͡uzňɪvec]
(2. j. -vce, 3., 6. j. -vci, -vcovi, 5. j. -vče, 1. mn. -vci)
podstatné jméno rodu mužského životného
1. expresivní
kdo se oddává nereálným představám, snílek, fantasta:
Považují ho za pošetilého blouznivce.
2. knižní
kdo zaujímá přepjatý postoj k otázkám víry, oddává se náboženskému blouznění:
náboženský blouznivec
kraj blouznivců a spiritistů
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[blo͡uzňɪvec]
(2. j. -vce, 3., 6. j. -vci, -vcovi, 5. j. -vče, 1. mn. -vci)
podstatné jméno rodu mužského životného
1. expresivní
kdo se oddává nereálným představám, snílek, fantasta:
Považují ho za pošetilého blouznivce.
2. knižní
kdo zaujímá přepjatý postoj k otázkám víry, oddává se náboženskému blouznění:
náboženský blouznivec
kraj blouznivců a spiritistů
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)