bloud
[blo͡ut], 2. j. [blo͡uda]
(2. j. -da, 3., 6. j. -dovi, -du, 1. mn. -di, -dové)
podstatné jméno rodu mužského životného
expresivní
nerozumný, naivní člověk syn. pošetilec; bláhovec:
naivní bloud
Já bloud jsem mu věřil.
Jen bloud si může myslet, že se situace zlepší.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[blo͡ut], 2. j. [blo͡uda]
(2. j. -da, 3., 6. j. -dovi, -du, 1. mn. -di, -dové)
podstatné jméno rodu mužského životného
expresivní
nerozumný, naivní člověk syn. pošetilec; bláhovec:
naivní bloud
Já bloud jsem mu věřil.
Jen bloud si může myslet, že se situace zlepší.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)