blokátor
[blokaːtor]
(2. j. -ru, 6. j. -ru)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm.+lat.⟩
1. chemie, biologie, farmacie a farmakologie
chemická látka schopná blokovat působení jiné látky, určitou chemickou reakci, buněčný receptor aj.:
blokátor kalciových kanálů ovlivňující vstup vápníku do buňky
blokátor srážlivosti krve
Součástí opalovacích mlék je ochranný blokátor UV záření.
2.
zařízení nebo program k blokování nějakých procesů, určité funkce ap.:
blokátor mobilních telefonů
blokátor reklam na webu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[blokaːtor]
(2. j. -ru, 6. j. -ru)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm.+lat.⟩
1. chemie, biologie, farmacie a farmakologie
chemická látka schopná blokovat působení jiné látky, určitou chemickou reakci, buněčný receptor aj.:
blokátor kalciových kanálů ovlivňující vstup vápníku do buňky
blokátor srážlivosti krve
Součástí opalovacích mlék je ochranný blokátor UV záření.
2.
zařízení nebo program k blokování nějakých procesů, určité funkce ap.:
blokátor mobilních telefonů
blokátor reklam na webu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)