blokace
[blokace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨řec.⟩
(čeho)
1.
zamezení přístupu do nějakého prostoru nebo průběhu nějaké činnosti s cílem proti něčemu, někomu protestovat syn. blokáda 2:
blokace dopravy
blokace hranic aktivisty
Stávkující odboráři hrozí blokací silnic.
2.
znemožnění průběhu nějaké činnosti, procesu ap.:
blokace stránek s hazardními hrami
blokace telefonních čísel
blokace vládního návrhu zákona opozicí
3.
dočasné přerušení činnosti, chodu, provozu:
dočasná blokace ztracené kreditní karty
blokace mobilního telefonu při krádeži
blokace bankovního účtu dlužníka
blokace řidičského oprávnění
4.
přechodná porucha hybnosti určité části páteře v důsledku přetěžování, vadného držení těla, úrazu ap. syn. blokáda 4:
blokace páteře
blokace krčních obratlů
5.
předem zajištěné vyhrazení něčeho pro konkrétní osobu nebo cíl, rezervace:
blokace vstupenky
Provést blokaci termínu v systému.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[blokace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨řec.⟩
(čeho)
1.
zamezení přístupu do nějakého prostoru nebo průběhu nějaké činnosti s cílem proti něčemu, někomu protestovat syn. blokáda 2:
blokace dopravy
blokace hranic aktivisty
Stávkující odboráři hrozí blokací silnic.
2.
znemožnění průběhu nějaké činnosti, procesu ap.:
blokace stránek s hazardními hrami
blokace telefonních čísel
blokace vládního návrhu zákona opozicí
3.
dočasné přerušení činnosti, chodu, provozu:
dočasná blokace ztracené kreditní karty
blokace mobilního telefonu při krádeži
blokace bankovního účtu dlužníka
blokace řidičského oprávnění
4.
přechodná porucha hybnosti určité části páteře v důsledku přetěžování, vadného držení těla, úrazu ap. syn. blokáda 4:
blokace páteře
blokace krčních obratlů
5.
předem zajištěné vyhrazení něčeho pro konkrétní osobu nebo cíl, rezervace:
blokace vstupenky
Provést blokaci termínu v systému.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)