bloknout se
[blokno͡ut se]
(3. j. -kne se, rozk. -kni se, čin. -kl se, -knul se, podst. jm. -knutí (se))
sloveso dokonavé
kolokviální
1. (kdo se blokne ~)
odmítnout něco udělat, neustoupit:
Stává se, že se jeden člověk blokne, a pak nemáme nutný souhlas všech vlastníků.
Někdy se dcera blokne přede dveřmi a nechce ani za nic domů.
2. (co se blokne komu)
(o části těla)
dočasně ztratit normální pohyblivost v důsledku přílišného namáhání, zranění ap.:
Nějak se mi blokla krční páteř, nemůžu ani pořádně otáčet hlavou.
příd. jm. mít bloklá záda
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[blokno͡ut se]
(3. j. -kne se, rozk. -kni se, čin. -kl se, -knul se, podst. jm. -knutí (se))
sloveso dokonavé
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1. (kdo se blokne ~)
odmítnout něco udělat, neustoupit:
Stává se, že se jeden člověk blokne, a pak nemáme nutný souhlas všech vlastníků.
Někdy se dcera blokne přede dveřmi a nechce ani za nic domů.
2. (co se blokne komu)
(o části těla)
dočasně ztratit normální pohyblivost v důsledku přílišného namáhání, zranění ap.:
Nějak se mi blokla krční páteř, nemůžu ani pořádně otáčet hlavou.
příd. jm. mít bloklá záda
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)