blivno
[blɪvno]
(2. st. -něji)
příslovce v přísudku
kolokviální
(komu)
(zejména ve spojení se slovesy být, udělat se)
vyjadřuje, že někdo prožívá velmi nepříjemný stav, zprav. žaludeční nevolnost syn. nevolno, špatně; blbě 2:
Udělalo se jí blivno, ani snídani nedojedla.
Bylo mu blivno ze všeho, co se dělo na politické scéně.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[blɪvno]
(2. st. -něji)
příslovce v přísudku
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
(komu)
(zejména ve spojení se slovesy být, udělat se)
vyjadřuje, že někdo prožívá velmi nepříjemný stav, zprav. žaludeční nevolnost syn. nevolno, špatně; blbě 2:
Udělalo se jí blivno, ani snídani nedojedla.
Bylo mu blivno ze všeho, co se dělo na politické scéně.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)