hromobití
[hromobɪťiː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
1.
rychle po sobě následující silné rány hromu:
silné hromobití
bouřka s hromobitím
Začala vichřice doprovázená hromobitím.
2. expresivní
vyjádření silného hněvu, hubování:
O přestávce zápasu spustil trenér hromobití, které bylo slyšet až ven.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hromobɪťiː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
1.
rychle po sobě následující silné rány hromu:
silné hromobití
bouřka s hromobitím
Začala vichřice doprovázená hromobitím.
2. expresivní
vyjádření silného hněvu, hubování:
O přestávce zápasu spustil trenér hromobití, které bylo slyšet až ven.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)