blesknout
[bleskno͡ut]
(3. j. -kne, rozk. -kni, čin. -kl, podst. jm. -knutí)
sloveso dokonavé
1. (co bleskne kde)
(o světle)
náhle a krátce se projevit intenzivním jasem, zábleskem:
Ve tmě bleskl výstřel.
V dálce blesklo světlo.
2. (kdo, co bleskne čím)
náhle a na okamžik způsobit ostré světlo, záblesk syn. blýsknout 1:
Auto blesklo dálkovými světly.
3. (co bleskne komu)
(o myšlence, o vzpomínce ap.)
náhle se objevit:
Vteřinu po zákroku mi blesklo, že jsem udělal blbost.
◊ blesknout někomu hlavou ◊ blesknout někomu v hlavě
náhle přijít na mysl, napadnout:
V té chvíli jí blesklo hlavou, že v autě zapomněla mobil.
V hlavě mu bleskl nápad.
→ doklady v korpusu
◊ blesknout někomu v očích
1. (o pocitu, citu, myšlence) náhle a na okamžik se objevit, mihnout se, kmitnout:
V matčiných očích bleskla jiskřička zájmu.
2. výrazem očí projevit nějaký cit, pocit (radost, zlost ap.):
Na tváři se objevil lišácký úsměv, blesklo mu v očích.
V očích mu zlomyslně blesklo.
V očích mu bleskne, když vystřelí některý ze svých pohodových vtípků.
→ doklady v korpusu
◊ blesknout očima / pohledem
rychle se podívat, pohlédnout:
Bleskl očima k nebi.
Bleskl po sousedovi nepřátelským pohledem.
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bleskno͡ut]
(3. j. -kne, rozk. -kni, čin. -kl, podst. jm. -knutí)
sloveso dokonavé
1. (co bleskne kde)
(o světle)
náhle a krátce se projevit intenzivním jasem, zábleskem:
Ve tmě bleskl výstřel.
V dálce blesklo světlo.
2. (kdo, co bleskne čím)
náhle a na okamžik způsobit ostré světlo, záblesk syn. blýsknout 1:
Auto blesklo dálkovými světly.
3. (co bleskne komu)
(o myšlence, o vzpomínce ap.)
náhle se objevit:
Vteřinu po zákroku mi blesklo, že jsem udělal blbost.
◊ blesknout někomu hlavou ◊ blesknout někomu v hlavě
náhle přijít na mysl, napadnout:
V té chvíli jí blesklo hlavou, že v autě zapomněla mobil.
V hlavě mu bleskl nápad.
→ doklady v korpusu
◊ blesknout někomu v očích
1. (o pocitu, citu, myšlence) náhle a na okamžik se objevit, mihnout se, kmitnout:
V matčiných očích bleskla jiskřička zájmu.
2. výrazem očí projevit nějaký cit, pocit (radost, zlost ap.):
Na tváři se objevil lišácký úsměv, blesklo mu v očích.
V očích mu zlomyslně blesklo.
V očích mu bleskne, když vystřelí některý ze svých pohodových vtípků.
→ doklady v korpusu
◊ blesknout očima / pohledem
rychle se podívat, pohlédnout:
Bleskl očima k nebi.
Bleskl po sousedovi nepřátelským pohledem.
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)